Petr Treml: Tým pořádně nevěděl, jak hrát a na co si zvyknout, protože vždycky byla některá klíčová hráčka zraněná

Šesté místo v Chance Ženské basketbalové lize, bronz v Českém poháru a jedna výhra v šesti zápasech EuroCupu. První kompletní sezona Petra Tremla na lavičce Levhartic měla být v součtu o něco lepší, než nakonec byla. Bohužel ji nebývalou měrou ovlivnila zranění hráček, především těch klíčových. Na tento motiv jsme naráželi v téměř každé odpovědi posezonního rozhovoru.

Před startem ŽBL jste fanoušky navnadil výrokem, že sezona bude zajímavá. Tak byla?

„Rozhodně byla, ačkoliv neprobíhala tak, jak jsme si představovali.“

Co bylo jinak oproti představám?

„Příprava proběhla skvěle, přípravné zápasy a turnaje byly odehrány výborně, vypadalo to, že výkony budou mít stoupající tendenci. Ale před prvním mistrákem Rokošová angína, Striplin zánět slepého střeva, Seka taky angína. Do toho se potom přidaly zraněné mladé hráčky, které nám chyběly do rotace při trénincích. Začátkem listopadu vypadla po zranění ruky na víc než dva měsíce Bartoňová a při lednovém zápase s Hradcem si přetrhla křížový vaz Rokošová, čímž pro ni skončila sezona. Takže zajímavé to rozhodně bylo, i když pro nás ne zrovna pozitivním způsobem.“

Určitě jste tehdy očekával, že družstvo bude moci lépe prodat potenciál, který v něm je.

„Náš plán bylo využít předností Rokošové a Striplin, kdy obě jsou schopné dominovat pod košem a zároveň vystřelit za tři body. Pro soupeře by bylo tedy velice těžké pokrýt obě. Když vypadla Striplin, Kačka Rokošová zůstala sama a hru jsme museli překopat. Pak se vrátila Striplin, vypadalo to, že se do toho začíná dostávat, a zranila se Rokošová. Takže ze dvou dominantních pivotů jsme měli jednoho a herní projev byl úplně jinde, než jsme na začátku plánovali. Nechci se na to vymlouvat, ale ta zranění prostě hru ovlivňují. Jako zranění Kačky Bartoňové. Vypadl nám nejzkušenější rozehrávač a organizovaná hra hodně přes rozehrávače se nám tím změnila na živočišnou, kdy jsme se hledali. Tým vlastně pořádně nevěděl, jak hrát a na co si zvyknout, protože vždycky byla některá klíčová hráčka zraněná.“

Takový počet zranění je snad až kuriozitou, to se může stát jednou za mnoho let, ne?

„Zranění v basketbale jsou. Ale neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl akutní zánět slepého střeva s následnou operací a to se stane naší hlavní zahraniční posile dva dny před startem soutěže. Tak to je smůla. Nebo Kačka Bartoňová, které se zranění vyhýbala, si zlomí prst při vypichování míče a ještě tak nešťastně, že musí na operaci. To není tím, že by se trénovalo moc nebo něco dělalo špatně. To je prostě zase smůla.“

Zranění se částečně promítla i do výsledků a v ŽBL z toho nakonec bylo šesté místo. Jak ho hodnotíte?

„Je to určitě neúspěch. Na začátku sezony jsme si nastavili, že chceme hrát semifinále. Můžeme si říct, že je to vinou zranění a že jsme měli smůlu, ale na to se historie ptát nebude.“

Co účinkování v EuroCupu a v Českém poháru?

„V EuroCupu to bylo těžké, byli jsme bez Striplin a v prvním utkání i bez Rokošové. Odehráli jsme velice slušné zápasy, hlavně doma proti vysokým favoritům Kelternu a Vilniusu. To byly výborné výkony před zaplněnou halou. Bohužel jsme narazili na realitu evropského basketbalu a ze skupiny jsme nepostoupili. Nebyl to úspěch, ale ani neúspěch. Český pohár hodnotím jako promarněnou příležitost. Byli jsme kousíček od zápasu o zlato, dá se říct, že jsme si to chybami v závěru prohráli sami. Zápas o třetí místo jsme měli pod kontrolou. Ale v obou zápasech se mi líbila hra, která byla lepší než v normální sezoně. Aspoň že z toho byla medaile.“

Kdy podle vás hrálo družstvo nejlepší basketbal?

„Za mě to byly první dva zápasy play off, kdy jsme opravdu předváděli výborný basketbal. Už i ve skupině A2 jsme začínali hrát lépe než v základní části.“

Jak jste byl spokojený se zahraničními posilami?

„S Karoline Striplin jsme byli extrémně spokojení. Samozřejmě jsme museli vzít v potaz, že po operaci nebyla stoprocentní a mám pocit, že ještě ani v závěru nedosáhla maxima svých možností. Bohužel nemůžu říct, že bychom byli úplně spokojení se Sarah Seka. Odvedla maximum v obraně, byla vlastně takovou hráčkou na černou práci, což se u cizinek nestává. Ale v útoku nehrála aktivně, jen se snažila nekazit. Podle mě měla nejvyšší úspěšnost z našeho týmu, ale vystřelila třeba jen dvě nebo tři střely za zápas. To je málo, nemůže si brát jen to, co je stoprocentně jisté. Když něco zahrála, tak to bylo dobré, ale hrála to málo.“

Další „zahraniční“ posila Valentýna Kadlecová vám spadla z čistého nebe o Vánocích. Jak s ní jste byl spokojený?

„Na ní se podepsala univerzita, a ne zrovna pozitivně.“

Co tam bylo špatně?

„Nulová improvizace. Mají strašně striktní systém, hráčky jsou jako figurky na šachovnici, každá má jasně danou roli a musí udělat přesně to, co se po ní chce. A i kdyby měla volnou cestu do koše, tak tam prostě nesmí, musí tu situaci zahrát tak, jak nastaví trenér na začátku utkání.“

Takže měla s adaptací na Chomutov problém?

„Měla velké problémy se čtením hry. Samozřejmě hrajeme tohle a chceme tohle, ale pokud uvidíš, že na druhé straně se nabízí větší výhoda, tak prostě hraj na druhou stranu!“

Určitě se ale dá říct, že její výkony se časem zlepšovaly a vyvrcholily v play off…

„To rozhodně. V play off už to bylo hodně dobré, ale já si myslím, že by to mělo být ještě lepší. Potenciál a fyzický fond má výrazně lepší, než doteď ukazovala. Jsem přesvědčen, že ještě půjde s výkonem nahoru.“

Z týmu LOH2028 Chomutov, který jste předtím trénoval, jste si k Levhartím přetáhl několik mladých hráček. Jak jste byl spokojen s nimi?

„S Emou Bláhovou jsme spokojení. V play off bohužel nezahrála dobře, ale bylo to její první play off. Byla nervózní, k tomu řešila problém s chodidly, takže do určité míry hrála přes bolest. Ale v kontextu celé sezony jsem s ní spokojený, myslím že přestup k Levharticím jí prospěl a že jako hráčka šla nahoru. S Kačkou Chodorovou jsme také spokojení, hodně změnila svůj přístup a nastavení hlavy. Bohužel jsme zjistili, že má problémy s kolenem, takže závěr sezony měla v režimu, že chvilku trénovala a pak zase chvilku ne.“

Máte už představu o tom, jak se tým v letní pauze změní?

„Už to samozřejmě řešíme. Monika Fučíková už má podepsáno v jiném klubu a Eliška Brejchová by chtěla zkusit zahraničí. Karoline Striplin by měla zůstat a Sarah Seka odchází. Kadlecová, Krejzová, Bartoňová zůstávají, stejně jako všechny mladé hráčky. Řešíme příchody jedné až dvou českých hráček a je předjednaná jedna americká posila. Základ tedy postavený je a pak případně už budeme jen doplňovat.“

Co Kateřina Rokošová?

„Ta by měla zůstat, ale moc s ní počítat nemůžeme. Urvané koleno znamená absenci devět až dvanáct měsíců.“

Měly by letní změny v kádru také směřovat k jeho rozšíření?

„Já jsem na začátku vyjmenoval jen zranění hlavních opor, ale Jožka Staňková špatně dopadla a vyhřezla si ploténku a naštípla obratel. K tomu Večeřová, Mezihoráková, Chodorová – dlouhotrvající problémy, které se ozvaly, až když holky začaly trénovat profesionálně. Takže my jsme sezonu začínali s osmnácti hráčkami v tréninkovém procesu. To bylo až moc. Holky koukaly, kdo bude hrát a kdo nebude hrát… Pak nám sice Štěpánka Ježková přišla říct, že s basketbalem končí, ale zase se o Vánocích vrátila Valča Kadlecová.“

Máte v následujících týdnech ještě nějaký tréninkový program?

„Teď proběhne nějaké rozloučení se sezonou, pak trénovat ještě budeme, ale budou to tréninky lehčího charakteru – doplňkové sporty jako beach volejbal, fotbal. Rozhodně nebudeme drtit basket. Samozřejmě hráčkám, které se budou chystat na reprezentační srazy, připravíme nějaké individuální tréninky.“